I během zimní sezony je na Horšovském Týně co dělat

zimní pohled z náměstí

Brána Státního hradu a zámku v Horšovském Týně se sice zavřela již na počátku listopadu, ale to neznamená, že zaměstnanci objektu odpočívají. Pro ně započalo jedno z těch méně oblíbených období – generální úklid.

Zimní sezona na většině historických objektů pod správou Národního památkového objektu se nese ve znamení velkého úklidu. Na zámku v Horšovském Týně tomu není jinak. Na celém objektu se nachází více než sto místností o celkové výměře přes 4 400 m2. Dále je zde více než 20 000 předmětů mobiliárního fondu a mnoho dalších předmětů a věcí, které slouží k denní potřebě. Na takové množství práce disponuje zámek úvazkem pouze 3,5 uklízečky.  A jak vypadá takový úklidový den?

Generální úklid se nevyhne žádné místnosti a v každé to probíhá stejně. Nejdříve se musí z dané místnosti vynosit veškerý drobný mobiliář, jako talíře, skleničky, příbory a další dekorace. Následují židle, pohovky, stoly, komody, a pokud to situace dovoluje, tak i skříně. Jako poslední přichází na řadu koberce, které se stáčí a vynáší se na větrané prostory, kde se z nich vypráší a vysaje prach.

Dalším krokem je umytí lustrů a obrazů. Uklízečky si přinesou štafle a vydají se po nich vzhůru. Jednotlivá ramena lustrů a ozdoby se musí umýt mokrým hadrem. „V praxi to znamená, že namočíme a vyždímáme hadr. Vylezeme na štafle, otřeme část lustru a zase slezeme dolů, abychom mohly hadr znovu vyprat“, popisuje svoji práci uklízečka Radomíra K. S obrazy to probíhá obdobně. Ty se sundají ze stěny, aby se mohly očistit i ze zadní strany a hlavně, aby se zeď mohla omést od pavučin, kterých je za obrazy opravdu hojně. Když jsou obraz i stěna očištěny a oprášeny, pověsí se obraz zpátky.

Nyní nastupuje na řadu údržba podlahy. Většina podlah na zámku je z dřevěných parket. Uklízečky jako první odstraní starou vrstvu pasty, která na sebe navázala za uplynulý rok mnoho prachu a nečistot. K tomu se používá tzv. drátkovačka – stroj, který brusným kotoučem obrousí vrstvu pasty. Pak musejí zakleknout, aby rovnoměrně nanesly novou vrstvu pasty a vosku. Pasta se nejdříve zahřeje, aby se vůbec dala rozetřít, a následně se roztírá po podlaze v dané místnosti. „Není to nic příjemného, protože zámecké pokoje se nevytápí. Když venku mrzne, tak mrzne i ve všech místnostech zámku. Pasta pak rychleji chladne a tuhne. A naše zmrzlé ruce tomu moc nepřidávají“, líčí svoji zkušenost druhá uklízečka Jana T. Po rozetření pasty se musí počkat, až pasta zatuhne. Pak přichází na řadu leštička, tedy přístroj, pomocí kterého jsou pasta a vosk jemným kartáčkem rozleštěny.

Na takto hotovou podlahu se postupně nanosí nábytek, který se očistil během pauzy, kdy zasychala pasta. Jednotlivé stoly a židle se otírají čistým hadrem a následně se natírají leštěnkou na dřevěné povrchy, která se nanáší pomocí štětců. Po zaschnutí leštěnky se suchým hadrem rozleští a nábytek je hotový. Jako poslední se do místnosti nosí umytý a očištěný drobný mobiliář. Uklízečky musí vzít každý talíř či skleničku do ruky a umýt čistou vodou. „Bohužel nemůžeme nádobí naskládat do myčky a zmáčknout čudlík. Tím bychom si sice usnadnily práci, ale veškeré zdobení a zlacení by z talířů bylo smyto a objevily by se na nich mapy po chloru a dalších chemikáliích“, doplňuje s úsměvem třetí uklízečka Eva R.

V některých místnostech se z našich uklízeček stávají akrobatky. Například ve skladu porcelánu, kde se nacházejí velké prosklené skříně, je potřeba vylézt nejen na štafle, ale také přímo na skříně, aby je omyly shora a také aby mohly omýt exponáty, které jsou na nich nebo visí nad nimi. „Ještě, že netrpím závratěmi, jako náš správce depozitáře. Ten by sem nahoru určitě vylézt nemohl“, usmívá se čtvrtá uklízečka z Horšovského Týna Jaroslava M.

Podobné je to ovšem i s parožím, kterého je na Horšovském Týně téměř jeden tisíc kusů. „Paroží visí nejen na stěnách v místnostech, ale i na schodištích. A i zde je potřeba vylézt na štafle, sundat paroží ze stěny, otřít ho a zase vrátit na místo. To je někdy opravdu nebezpečné, protože balancujeme na štaflích na horní části schodiště. Takže opravdu nic pro nás, kterým výšky nedělají dobře“, doplňuje správce depozitáře Radim Ž.

S generálním úklidem pomáhají uklízečkám také údržbáři zámku. „Kolegyně mě většinou volají k nábytku, ze kterého se sype červotoč. Pokud jsou to malé předměty, nebo je napadena pouze menší část předmětu, tak se napustí Červostopem. Pokud jsou to velké předměty, nebo je poškozená část příliš velká, musí se připravit na převoz do Roztok u Prahy, kde se nachází ozařovací pracoviště“, říká zámecký truhlář Petr L.

 „S těžkými komodami nebo skříněmi pomůžu, když si kolegyně řeknou. Přece jen nemohou všechno odtáhnout samy. Stejně tak je to i s koberci“, doplňuje zámecký údržbář Miroslav H. Práce údržbáře přes zimní období obnáší také opravu různých strojů v zahradnictví, opravu vodovodního potrubí na zámku, kde je třeba vyměnit staré zarezlé kohouty, nebo také odhazování sněhové nadílky na nádvoří.

Generální úklid trvá na Horšovském Týně celé zimní období. Od listopadu až do března. Pak přichází na řadu další část úklidu, a to mytí oken. To se dělá, až opadnou mrazy a udělá se venku tepleji.

 

Za správu SHZ Horšovský Týn

Bc. Radim Žáček, správce depozitáře